Lidé přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.
Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.


DŮVOD
Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a
podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát,
jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo. Jsou tu proto, že my potřebujeme, aby tu byli. Později, když už se náš problém vyřešil anebo
přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných, tak tato osoba udělá anebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah. Někdy tyto osoby zemřou. Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba
uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila. Naše modlitba byla vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.

OBDOBÍ
Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ ... naše cesta životem
nám je poslala na určité OBDOBÍ ... většinou se navzájem od sebe něco
naučíme, zažijeme něco super, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si.... většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli anebo nás přinutí
vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali. Obvykle zažijeme s těmito
lidmi hodně zábavy, no je to jen na určité OBDOBÍ ...


CELÝ ŽIVOT
Celoživotní vztahy nám dávají Celoživotní lekce. Musíme těmito lekcemi
postupně procházet a budovat jimi tento vztah, aby měl dobré základy.
Důležité je učit se z těchto lekcí, milovat tuto osobu a uvádět do praxe to,
co jsme se naučili ve všech ostatních našich vztazích, ve všech oblastech
našeho života.

Je smutné, že láska je slepá, ale přátelství ne. Přátelství je jasnovidec.


Děkuji za to, že jsi součástí mého života bez ohledu na to, zda jsi tu Z
nějakého Důvodu, pro nějaké OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.

 Karmické duchovní dvojče

Omraam Mikhael Aivanhov 

Každá bytost má svého duchovního blížence. Ve chvíli, kdy člověk vyšel jako oheň, jako záblesk ze Stvořitelova lůna, byl dvěma v jednom a tyto dvě části se dokonale doplňovaly; každá byla absolutní polovinou té druhé. Tyto dvě poloviny jsou nyní odděleny, každá šla jiným směrem a vyvíjejí se odděleně. Pokud se mohou vzájemně rozeznat v průběhu svého vývoje, je to proto, že každá polovina nese ve své hloubce obraz té druhé, každá poznačila tu druhou svojí pečetí. Každá lidská bytost nese takovým způsobem obraz svého duchovního blížence ve svém nitru. Tento obraz je velmi zamlžený, ale je. Právě proto každý přichází za zem s touto nejasnou nadějí, že někde spatří duši, která mu poskytne vše, co potřebuje, a že mezi ním a touto duší dojde k souladu a dokonalému splynutí.

Znáte to, protože jste všichni nepřestali věřit, že spatříte tuto milovanou duši, jejíž tvář poznáte. Je to obraz. který nosíte v sobě, je však tak hluboko ukryt, že se vám nedaří jasně si ho vybavit. Někdy uvidíte někoho na ulici a řeknete si: „To je ona, tam je!“ Jakoby náhle došlo ke splynutí mezi touto osobou a obrazem, který v sobě nosíte. V té chvíli se změní celý váš život a vy uděláte všechno pro to, abyste tuto osobu našli. Když se s ní setkáte a vyprávíte si s ní, všechno se stává úžasné, proudí ve vás život, děláte úžasné pokroky ve všech oblastech. Po určitém období intimního spolužití zjistíte, že tato bytost není ve skutečnosti ta, kterou jste očekávali. Jste zklamaní a opouštíte ji, abyste se znova pustili do hledání. Opět začnete znovu věřit, že jste našli tohoto duchovního blížence v jiné bytosti a opět z vás vyzařuje stejná radost, stejné tvořivé nadšení. Opakuje se však stejný příběh a znovu si uvědomujete, že to není bytost, kterou jste hledali.

„Ale potom“, namítnete, „tato osoba nebyla mým duchovním blížencem?“ Ano i ne. Byla to druhá polovina vás samých, která vás přišla navštívit prostřednictvím jiné osoby. Velmi často se stává, že když se vtělí první polovina, druhá se nevtělí. Co se tedy stalo, že máme pocit, že jsme spatřili svého duchovního blížence? Z jiného světa myslí na nás, přeje si naše dobro, naše štěstí a díky tomuto tajemnému spojení, které je mezi ní a námi, cítí naši touhu po lepším životě, po kráse. „Vstoupí“ tedy do bytosti a „zjeví“ se před námi na nějaký čas. Právě proto například žena náhle nachází svého milovaného v nějakém muži: její duchovní blíženec „vstoupil“ na krátký čas do pozemského domu, dal znamení své milované, posílá jí svoji lásku bez toho, aniž by samotný muž věděl, že v něm někdo přebývá. Všeobecně ale žena (resp. muž, protože všechno toto platí pro obě pohlaví) potřebuje vykonávat fyzické výměny s bytostí, kterou začala milovat, čímž vyvolá odchod duchovního blížence a žena si postupně uvědomí, že tento muž je lhář, zloděj a že její milovaný odešel. Možná se zjeví za nějakou dobu zase v jiném muži.

Stejná neblahá zkušenost se stále může opakovat, dokud člověk nepochopí svatou stránku lásky. V té chvíli se dvě poloviny budou moci skutečně najít: budou se milovat, odejdou do světlého roucha a budou překypovat štěstím bez toho, že by si přáli překročit tyto jemné kontakty, protože vědí, že když to udělají, porušili by pouta, která jich spojují s prvopočátečním světlem. Kolikrát však člověk zažije neúspěch, než dosáhne tohoto stavu, a řekne si: „Jedl jsem, pil jsem, jsem přesycený a nešťastný, nikdy jsme nenašel radost a štěstí ve vlastnictví!“ Je trestuhodné okusit všechny ženy na světě a nikdy nenarazit na trvalé osvícení. Lidé se však uspokojují s velmi pomíjejícími osvíceními!

Dva duchovní blíženci si jsou vším a žádná jiná bytost na světě jim nemůže poskytnout stejné naplnění. To znamená že všechny bytosti, se kterými jste se setkali od začátku svých mnohonásobných vtělení, všichni manželé a všechny manželky, které jste měli, všichni milenci a milenky vás opustili, protože nebyli pro vás. Možná jste byli chvíli spolu, ale jen jako nádoba s přikrývkou, které k sobě nepatří. Zatímco dvě bytosti, které Bůh stvořil spolu, jsou absolutně stvořené jedna pro druhou, nic je nemůže rozdělit a nemají z toho žádný strach. Pokud má v manželství jeden nebo druhý strach, že někdo přijde svést jeho partnera (a vlastně nic nemůže zabránit tomu, aby se to nestalo), to znamená, že tento partner není pravou milovanou osobou, duchovním blížencem. Žena miluje muže, ale on odejde s jinou; muž miluje ženu, ale ona ho opustí… Duchovní blíženci se naopak poznávají s absolutní přesností a nemůžou jeden druhého opustit.

Lidská bytost potkává svého duchovního blížence dvanáctkrát během svých pozemských vtělení. Nejčastěji však toto setkání způsobuje smrt, protože podmínky existence odporují uskutečnění takové dokonalé absolutní lásky. Shakespearova hra Romeo a Julie zpracovává toto téma setkání dvou duchovních blíženců.

Přijde den, kdy duchovní blíženci přivedou na svět děti, ale bude to trochu jiným způsobem, jako je ten, který muži a ženy uplatňují v současnosti: duchovní blíženci se vzájemně obklopí světlem, budou vysílat jeden směrem ke druhému svoji lásku a z takto vytvořené atmosféry se zrodí proudy sil, které je obklopí. Potom to, co muž k ženě vyšle, jí bude vstřebáno v nejvyšší čistotě a v té chvíli už jejich práce přiláká přítomnost další bytosti, jejich budoucího dítěte. Přirozeně, toto dítě bude dokonale spřízněné s otcem a matkou. Ve chvíli, kde se zjeví duch, který má být jejich dítětem, do plexu solaris matky se promítne fluidum, které je obklopí a po krátké chvíli se dítě podobné svým rodičům zjeví před nimi.

Pochopitelně, dnes lidé ještě nemají možnost přinášet na svět děti takovým způsobem, ale je to jev, ke kterému už dochází v průběhu spiritistických seancí. Pokud je médium v tranzu, jasnovidci vidí fluidum vycházet z jeho plexu solaris jako zářivý oblak, který se vytvoří a následně umožní přechod duchu, kterého je možné dokonce vyfotografovat. Duch vtělený tímto způsobem ale nemůže zůstat dlouho viditelný, protože hmota je velmi rychle opět absorbovaná médiem. V budoucnosti však, když budou lidé plodit děti, hmota nebude jen půjčená, jako je tomu v tomto případě, ale definitivně darovaná. Pravda, na to, aby toto bylo jednoho dne možné, lidé budou muset pracovat až do dosažení absolutní čistoty. Dnešní způsob stvoření dětí je stejný jako u zvířat. Proč se uplatňuje při zhasnutém světle a v tajnosti? Protože lidé mají pocit, že není důstojný božích synů. Bůh není ani příliš krutý, ani skoupý, aby jim neposkytl jinou metodu, ale oni ztratili tajemství, protože klesli příliš hluboko do hmoty.

Teď mne nechápejte špatně, to, že jste zjistili, že váš muž nebo žena není vaším duchovním blížencem, neznamená, že se jich musíte zbavit. Naopak, v této chvíli je třeba pomyslet na to, že jste společníci, kteří musí spolu vykonat nějakou práci a že je nevyhnutelné, abyste spolu dobře vycházeli až do dne, kdy se budete muset rozejít.